19. 9. Před trajektem

Sice jsme už zpátky v Praze, ale zbývá nám ještě zavzpomínat, co jsme viděli poslední sobotní den před samotným odjezdem domů. Cestou z Edinburghu do Newcastle jsme se zastavili na hradu, na který se těšila spousta z nás. Alnwick castle je stále obývaný hrad, známý mj. také tím, že se zde natáčelo několik scén z Harryho Pottera, třeba lekce létání na koštěti. Hrad nás zaujal nejen působivým exteriérem, ale také svým interiérem, např. v knihovně by se vám určitě líbilo. Krom samotného hradu jsme navštívili také přiléhající komplex zahrad, kde si každý přišel na své.

Z hradu Alnwick mířila naše cesta do přístavu v Newcastle a pak dále přes západní Evropu domů. Ale to už všechno víte... :-).  

Zpet v Cechach

Prejeli jsme hranice Ceske republiky. Jeste se musime stavit natankovat a nutnou prestavku na zachod a trochu protazeni. Odhaduji, ze u skoly budeme pred pul jedenactou. Kdyby se neco zasadne menilo, tak jeste napisi nebo vam deti zavolaji.
Prosim, abyste u skoly byli vcas, aby predani probehlo hladce.

Cesta zpět a plánovaný příjezd

V neděli ráno, okolo 9,30 přistála loď s naší výpravou v Amsterdamu a cestovatelé vyrazili k domovu napříč západní Evropou. Z hranic mezi Německem a ČR, přibližně 2 hodiny před očekávaným příjezdem, se zde na blogu objeví informace o poloze výpravy a aktuální odhad času dojezdu ke škole. Předpokládáme, že dříve, než ve 22,00 hod. výprava v Praze zpátky nebude.

18. 9. Falkirk Wheel

Dnešní ráno ukázalo, že jsme skutečně ve Skotsku. Pršelo! Ale jen na malou chvíli, zrovna když jsme jeli do školy. Tam byly děti naposledy, dokončily miniprojekty, ve kterých představovaly Prahu, Edinburgh, srovnávaly Skotsko a Českou republiku či vytvářely děkovná přání rodinám. Lektoři jejich práci ocenili a celou výuku zakončili předáním certifikátů.  

My všichni

Odpoledne jsme si zajeli prohlédnout další nové místo, tentokráte jiného zaměření než doposud.  Viděli jsme a hlavně zažili na vlastní kůži jediný rotační lodní výtah na světě – Falkirk Wheel. Touto unikátní technickou památkou jsme se dostali do výšky přes 20 metrů a okusili tak spojení dvou vodních kanálů, které propojují města Edinburgh a Glasgow. To vše se slunečními paprsky v zádech, prostě nádhera.  

Falkirk Wheel v celé své kráse

 Pohled zepředu

Kdo si hraje, nezlobí 

Fyzikální zákony v praxi

Na zpáteční cestě jsme si udělali ještě jednu zastávku v centru Edinburghu. Někteří nasávali atmosféru města, jiní nakupovali. Poté se děti navrátily do hostitelských rodin, aby se sbalily a strávily zde poslední večer. Také my se jdeme balit, takže přejeme dobrou noc, třeba se nám bude zdát o Harrym Potterovi.     

17. 9. Stirling

Dnes byl čtvrtek a náš pobyt se přehoupl do své druhé poloviny. Dopoledne děti absolvovaly další lekci angličtiny a krátce po poledni jsme se vydali opět za hranice hlavního města, tentokrát do zeměpisného středu Skotska - Stirlingu.
 

Již z dálky nás vítal 67metrů vysoký William monument, památník věnovaný Williamovi Wallacovi, který si svým statečným srdcem vysloužil pověst národního hrdiny. Z úplné špičky památníku, na kterou jsme si vyšlápli 246 schodů, jsme měli moc pěkný výhled. Třeba i na protější skálu, kde se majestátně tyčí hrad Stirling Castle.

 William Wallace monument

 Po té spoustě schodů...

 ... jsme se kochali výhledem

Tak takto se památník stavěl

                                                                 Stirling Castle  

Prohlídka tohoto členitého hradu byla zajímavá, podívali jsme se do středověké kuchyně, poseděli si v křesle krále Artuše nebo si vyzkoušeli historické kostýmy.

 

 Ve středověké kuchyni

 Na nádvoří

 Král a královna

 Sluší nám to, že?

 Nám taky!

Po prohlídce jsme ještě chvíli setrvali ve městě, avšak z historické části jsme se přesunuli do místa, na které většina dětí netrpělivě čekala. Asi vám nemusíme psát, jak vypadal a dopadl jejich "nájezd" do Primarku a Poundlandu. Ostatně, to uvidíte i doma :-).

Pro dnešek je to všechno, děti mají nejspíše již po večeři v hostitelských rodinách a my na ni jdeme nyní. Pěkný večer.  

16. 9. Skotská vysočina

Středeční den jsme si přivstali, neboť nás čekal téměř tříhodinový přesun na sever do krajiny Skotské vysočiny (Highlands). Ranní vstávání však rozhodně stálo za to. Malebné louky se stády ovcí a krav střídala vřesoviště, pusté vyvýšeniny, kamenité říčky a další krásy skotské divočiny. Hlavní cíl dneška byl jasný – jezero Loch Ness. Než jsme k němu dorazili, zastavili jsme se třeba u památníku Comando Memorial , věnovaného válečným hrdinům.

 

Jeden z prvních dopoledních pohledů 

 

Zastávka u jezera

 Míříme k památníku

 Památník Comando Memorial 

 Myslíte na nás?

Jezero Loch Ness nás přivítalo slunečným počasím a příjemnou atmosférou městečka Fort Augustus, která panovala i na palubě výletní lodi, jež náš povozila po jezeře. Někteří z nás měli dokonce příležitost, na kterou čekají jiní od 6. století. Na krátkou chvíli jsme z podpalubí zahlédli nějakou příšeru. Že by Nessie?

Zdymadla Kaledonského kanálu 

Pohled z vyhlídkové lodě

 

Tak to je ta Nessie

 

A po této kamenité podkově se pak snažila před námi utéct

V odpoledních hodinách se naše trasa začala stáčet zpět na jih, cesta „domů“ však byla ještě daleká. Vedla kolem nejvyšší hory Velké Británie – vulkanického masivu Ben Nevis (1344 m n. m.) a také údajně jedním z nejkrásnějších údolí Skotska – Glen Coe, které bylo plné horských bystřin s vodopády, skalisek a na pohled pusté přírody. Ani to jediné stádo sobů žijících ve Velké Británii jsme tady nezahlédli. Krása údolí však byla bezesporná.

 

Údolí Glen Coe

 Poslední zastávka a fotka z údolí

Plni dojmů ze Skotské vysočiny jsme se před osmou hodinou večerní vrátili do města Edinburgh, kde nás již očekávaly hostitelské rodiny. Zítra je na řadě další školní výuka, takže se s vámi loučíme a přejeme dobrou noc do Čech.