16. 9. Skotská vysočina

Středeční den jsme si přivstali, neboť nás čekal téměř tříhodinový přesun na sever do krajiny Skotské vysočiny (Highlands). Ranní vstávání však rozhodně stálo za to. Malebné louky se stády ovcí a krav střídala vřesoviště, pusté vyvýšeniny, kamenité říčky a další krásy skotské divočiny. Hlavní cíl dneška byl jasný – jezero Loch Ness. Než jsme k němu dorazili, zastavili jsme se třeba u památníku Comando Memorial , věnovaného válečným hrdinům.

 

Jeden z prvních dopoledních pohledů 

 

Zastávka u jezera

 Míříme k památníku

 Památník Comando Memorial 

 Myslíte na nás?

Jezero Loch Ness nás přivítalo slunečným počasím a příjemnou atmosférou městečka Fort Augustus, která panovala i na palubě výletní lodi, jež náš povozila po jezeře. Někteří z nás měli dokonce příležitost, na kterou čekají jiní od 6. století. Na krátkou chvíli jsme z podpalubí zahlédli nějakou příšeru. Že by Nessie?

Zdymadla Kaledonského kanálu 

Pohled z vyhlídkové lodě

 

Tak to je ta Nessie

 

A po této kamenité podkově se pak snažila před námi utéct

V odpoledních hodinách se naše trasa začala stáčet zpět na jih, cesta „domů“ však byla ještě daleká. Vedla kolem nejvyšší hory Velké Británie – vulkanického masivu Ben Nevis (1344 m n. m.) a také údajně jedním z nejkrásnějších údolí Skotska – Glen Coe, které bylo plné horských bystřin s vodopády, skalisek a na pohled pusté přírody. Ani to jediné stádo sobů žijících ve Velké Británii jsme tady nezahlédli. Krása údolí však byla bezesporná.

 

Údolí Glen Coe

 Poslední zastávka a fotka z údolí

Plni dojmů ze Skotské vysočiny jsme se před osmou hodinou večerní vrátili do města Edinburgh, kde nás již očekávaly hostitelské rodiny. Zítra je na řadě další školní výuka, takže se s vámi loučíme a přejeme dobrou noc do Čech.